Moje pokroky
Snažím se, jak to jde, abych se naučila, co po mě panička chce, ale někdy začnu "raplovatět" a to pak vůbec neposlouchám a radši dělám, že vůbec nic neslyším.... Ale pokroky už nějaké přece jen jsou - večerních procházek už se vůbec nebojím a statečně ve tmě chodím na procházky a dokonce i do parku, kde si pak s páníčky hrajeme na schovávanou a já se je snažím najít. Taky mi jde čím dál lépe štěkání, a tak když se mi někdo nebo něco nelíbí, tak na to začnu štěkat. Už si také začínám trochu zvykat na chození na vodítku u nohy, protože paničce se vůbec nelíbí, když na vodítku táhnu, přitom mě to přijde tak zábavné....
Stále trénujeme povely sedni, lehni a ke mně, ale ještě se mi to vždycky nepodaří.... Ale když mi něco jde, tak mi panička hned dá nějakou dobrou odměnu. Jídlo mi taky moc chutná a vždycky, když to sním, tak musím paničce řádně oblízat obličej, aby věděla, jak moc mi to chutnalo
