Moje cesta domů
Na prvního máje si pro mě moji páníčci přijeli, a když jsme vyplnili všechny potřebné papíry a ještě si poklábosili s páníčky některých mých sourozenců a taky s mými chovateli, tak jsme vyrazili do mého nového domova - do Pardubic. Cesta se mi nejdřív moc nelíbila, ale když jsem si našla pohodlné místo paničce u nohou, tak to bylo hned lepší. Nedřív jsem se byla ukázat u páníčkovy mamky, která má jezevčíka Endyho a hned jsme se skamarádili a já pak vysílená usnula na balkoně. Když jsem se prospala, tak jsme konečně vyrazili k nám domů. Tam na mě zase čekala jezevčice Ája, které už je 12 let, ale přesto má s mojí dětskou divokostí dostatečnou trpělivost. Seznámení proběhlo bez problémů, jen když se jí něco nelíbí, tak mi ukáže zuby, aby mi bylo jasné, že už je toho dost.
